ČSOP Kokonín

Hřbitov

Před zřízením hřbitova přímo v Kokoníně, byli nebožtíci pohřbívání na hřbitovech v okolních obcích. Výjimkou bylo pochování obětí morové rány a zřejmě i francouzských vojáků na louce u Horního mlýna zvané Starý či Francouzský hřbitov.

Hřbitov byl v Kokoníně zřízen jako nekonfesní na pozemcích patřících k usedlosti č.p. 200 a 53, které byly za tímto účelem obcí zakoupeny v roce 1879 od Emila Posselta. Náklady na výstabu činily 2000 zlatých. Márnici postavil jablonecký stavitel Anton Womatschka. Slavnostní otevření hřbitova proběhlo v neděli 9. října 1881. Prvním pohřbeným byl dvouletý synáček starosty Richard Karas, který byl pochován ještě před slavnostním otevřením 6.října 1881.

O deset let později, v roce 1892 byl hřbitov výrazně zvětšen. Rozšíření márnice provedl stavitel Emilian Herbig.
V průběhu let byla na hřbitově postavena celá řada umělecky zajímavých hrobek.


Letecký snímek hřbitova z 1. července 1946, ze kterého je patrné vysoké využití hřbitova. (vlastník MO ČR)


Hřbitovní kříž

Na hřbitovním kříži, je vytesána níže uvedená báseň.


Nápis na kříži ve středu hřbitova


Der Ort, wo in dem Schoß der Erde,
Místo, kde v lůnu země,
In Stille ruht des Leibes Staub,
odpočívá v pokoji těla prach,
Sei uns ein Heiligthum und werde
budiž nám místem posvátným a nestaň se
Nie eines kalten Frevels Raub
nikdy kořistí chladnokrevné zlovolnosti
Es ist ja Saat fon Gott gesat
Je to semeno Bohem zaseté,
Die neu zum Leben aufersteht.
které nově z mrtvých vstane k životu.

Překlad: Gudrun Heissig

Márnice

Márnici postavil stavitel Anton Womatschka v souvislosti s výstavbou hřbitova. Později ji rozšířil stavitel Emilian Herbig.
Na márnici je umístěn zvon. ZO ČSOP Kokonín usiluje o znovuzprovoznění tohoto zvonu. Ve spolupráci s odbornou firmou byl zpracován projekt na automatizaci zvonění (polední a večerní) a výstupy předány městu.


Zvon na márnici


Hrobky

Mezi umělecky zajímavé hrobky patří hrobka rodiny:
  • Erlebachovy - Hrobka je umístěná na vysoké žulové podezdívce, na ní stojí pískovcová socha poutníka, který vstupuje do kamenných dveří. Je oděn přepásaným rouchem, za týlem má položený klobouk. Pravou rukou otevírá dveře a v levé nese hůl. Za opaskem má uchycen růženec a lahvičku s olejem. Socha z dvacátých let dvacátého století pochází z díly Josefa Seicheho z Teplic. Na náhrobku je úryvek z evangelické písně Mein Leben ist ein Pilgrimstand, Ich reise nach der Vaterland od F. A. Lampeho (1683-1729).
  • Franze Josefa Kittela - Hrobku zdobí socha postavy, která je oděna do zřasených šatů s kápí. Pravou rukou svírá věnec, levou si drží šat pod krkem. Socha z konce 19. století byla zhotovena libereckou kamenickou firmou Josefa F. Elstnera.
  • Wilhelma Emila Kittela - Ve výklenku v centrální části hrobky stojí socha žehnajícího Krista, kopie sochy Krista dánského sochaře Bertela Thorvaldsena.
  • Hermanna Fleischmanna - Netradiční hrobka provedená z pohledových cihel se zajímavým mušlovitým reliéfem.
  • Josefa Pilze - Hrobka je ozdobena sochou postavy oděné ve splývavý šat sepnutý páskem. Cípem šatu si pravou rukou stírá slzy, v levé ruce drží věnec. Socha pochází z první třetiny dvacátého století.
Kromě výše uvedených autorů lze na hřbitově najít figurální výzdobu od firmy Wilhelm Spölgen ze Šlunknova, liberecké firmy Philipp Nitsch (náhrobek rodiny Rosslerovy).

Historie

  • 22. prosince 1879 - Obec zakoupila pozemky pro stavbu hřbitova od Emila Posselta.
  • 6.října 1881 - Na hřbitově byl pohřben první nebožtík, dvouletý synáček starosty Richard Karas.
  • 9.října 1881 - Slavnostní nedělni otevření hřbitova.
  • 1892 - Význačné rozšíření hřbitova.

Správa

Správu hřbitova vykonávala mnoho let firma pana Kopala. V současnosti spravuje hřbitov město.

Digitalizace

Detailní mapa hřbitova včetně všech hrobů, jejich fotografií a jmen zemřelých je dostupná on-line v GIS systému MMJN.

Životopisy pochovaných

  • Hartwig Zappe (hrob č. 300) narozen 19.4.1891 v Kokoníně, zemřel 2.5.1945 v Kokoníně, syn Emilie a Antona Zappeho. Byl vysvěcen na kněze 11.7.1915. Od roku 1925 působil jako farář v Soběchlebech (Oberklee). Ve farnosti sloužil až do své nemoci v roce 1931. Zřejmě nastydl ve studeném kostele a dostal zánět hlavy (?), následkem čehož vážně ochrnul, nemohl chodit ani mluvit. Až do své smrti bydlel v Kokoníně u své sestry Hedwigy, která se o něj starala. Vozila jej na vozíku po Kokoníně. Nemohl mluvit, ale dospělým i dětem žehnal. Hartwig Zappe je svým způsobem kokonínský mučedník.

Střípky

Literatura